Sáhnete-li si do podvědomí o domácí metalové scéně, jistě zjistíte, že tam docela jistě je. U někoho zařazená výše, u někoho níže, ale to nemění nic na tom, že tam pořád je. Tuzemská heavy/speedmetalová stálice SALAMANDRA zkrátka není stálicí jen tak pro nic za nic, třebaže se naoko připomíná jen tu a tam, třeba koncertem na velkém letním festivalu, změnou v personálním obsazení nebo dokonce novým albem, což ovšem není v porovnání s ostatními příležitostmi, kdy se o moravské šestici mluví více, záležitost tak častá. Je stálicí prostě proto, že léty hraní (před rokem kapela oslavila patnáct let na scéně) se jednoduše vypracovala na spolehlivý článek naší domácí melodické metalové scény, bez nějž už si jí vlastně ani nelze představit.

S dalšími změnami v sestavě (Karla Řepeckého za kytarou nahradil Vašek Moch a Ivana Borovského za mikrofonem Honza Bernátek – ovšem všeho jen do času, neboť podle čerstvých zpráv z tábora kapely se Ivan Borovský opět vrací) SALAMANDRA představila v létě letošního roku své nové, v pořadí již šesté řadové album, které vypadá přesně tak, jak byste od domácí stálice melodického metalu ve stabilně dobré formě čekali. Trochu té obligátní pouťové vaty, která se ovšem po čtyřech létech studiového půstu tak nějak snese, a vedle ní také pěkná řádka svižného heavy metalu s kapelním cejchem, podle nějž Pavla Slívu a spol. okamžitě poznáte mezi stovkami dalších. V téhle melodické kovové nadílce se pak obzvláště povedly titulní „Imperatus“, přímo dýchající starodávným epičnem, „Ancient Echoes“, v níž si s chutí zahostoval a tak trochu do vizáže FREEDOM CALL jí nasměroval Chris Bay, salamandrovsky přímočaré „Devil´s Apprentice“ a „Defence“ a rovněž tak mimořádně povedeným motivem vyzbrojená „Behind The Gate“.

Dalších dovětků asi netřeba, neboť takové zkrátka je i samotné „Imperatus“ – vystačí si i bez dalších květnatých přívlastků a přesto je poctivým heavymetalovým albem s objektivně nemalými ambicemi.